V případě divadelních produkcí se to svým způsobem potvrdilo: například během napoleonských válek česká profesionální představení v Praze dočasně zanikla. A tak můžeme považovat za šťastné znamení, že právě v onom bitevním roce, kdy ruská vojska procházela Slezskem a Moravou do Horních Rakous, kdy Napoleon vtáhl se svou armádou do Čech, posléze obsadil Brno a slavně zvítězil u Slavkova, tedy v roce 1805, bylo v Opavě zřízeno divadlo. I když pozdější přestavby zcela zastřely jeho původní podobu, faktem zůstává, že to byla první divadelní budova – po pražském Nostickém (Stavovském) divadle -, která zaujímala samostatné dominantní postavení na významném městském prostranství. Jako by tak Opavští naplnili představu o divadle jako základním sloupu  městského organismu, vzniklou již v předchozí osvícenské etapě.

I když jsou české dějiny první poloviny 19.století často vykládány prizmatem obrozenecké idyly, nelze zapomínat, že tehdejší formování novodobého českého národa představovalo složitý, rozhodně ne poklidný proces, směřující k nové identitě, jíž se stával národ a která se opírala o ideologii nacionalismu s výrazným akcentováním jazykové otázky. Pokud si roku 1819 tehdy jednadvacetiletý František Palacký zapsal do deníku, že už „jiná jest světa historického tvářnost“, vyjádřil tím pocity své generace. Jako vůdčí politický směr 19. století začal klíčit liberalismus, založený na víře ve svobodu osobnosti a s politickým požadavkem zavedení ústavního systému, navzdory skutečnosti, že panující františkovsko-metternichovský absolutistický režim zmíněné tendence všemožně dusil. I v této tíživé době, zvané předbřeznové, však vyrostly nové divadelní budovy, a to roku 1819 v Českých Budějovicích (tamější provizorní divadlo pocházelo již z roku 1764) a v Olomouci, kde se současné Moravské divadlo začalo stavět roku 1828.

Ve zcela jiné společenské situaci – po porážce revolučního vzepětí v roce 1848 a na prahu nového absolutismu, tentokrát bachovského – se roku 1850 zrodilo v Jihlavě nynější Horácké divadlo, zatímco počátek divadla v Chebu, vzniklého v  letech 1872 až 1874, spadá už opět do nové éry, kdy se – po národní jednotě uvolněných let šedesátých – politické rozbroje staročechů a mladočechů, ono nechvalně známé partajničení, negativně přenášejí do mnoha oblastí veřejného i soukromého života.

první desetiletí až sedmdesátá léta 19. století

Opava (1805)
České Budějovice (1819)
Olomouc (1828)
Jihlava (1850)
Cheb (1874)