Od roku 1995 je Jakub Krofta režisérem a od roku 2008 uměleckým šéfem divadla.

Josef Krofta kdysi shrnul do jedné věty co je neustálým centrem zájmu při vzniku inscenací „Je to obraz současného světa, pátrání po identitě člověka, pátrání po příčinách všech karambolů, kterými lidstvo prošlo, a znovu a znovu, nepoučeno, se jich dopouští.“

Přestože divadlo Drak má nově zrekonstruovaný interiér divadelní budovy, jsou to především lidé, kteří divadlo tvoří. Díky režisérům Josefu Kroftovi, Jakubu Kroftovi, ředitelce Janě Dražďákové, ředitelce Elišce Finkové (od roku 2010) má divadlo DRAK skvělý kolektiv zaměstnanců, kteří vysokou měrou profesionality přispívají k úspěchům divadla. Velké množství ocenění ze zahraničních i domácích festivalů, časté výjezdy divadla do zahraničí a vyprodaná hlediště jsou toho důkazem.

Důkazem vztahu zaměstnanců ke svému divadlu byla i ochota podílet se na rekonstrukci a výzdobě dalšího divadelní prostoru, který divadlo DRAK vlastní. Jde o studiovou scénu Amátka na Malém náměstí v Hradci Králové. Marek Zákostelecký, autor návrhu renovace říká: „Amátka byla původně myšlena jako zkušebna, ale my si řekli, proč mít zkušebnu jenom jako zkušebnu, proč z ní neudělat divadlo. A tak kromě zkoušení se ještě o sobotách a nedělích dělaly brigády, kde se opravdu poctivě malovalo, uklízelo a tak celá Amátka vznikla svépomocí...“.

Přátelství se nebuduje jen v malém kolektivu zaměstnanců divadla, ale i v širších mezinárodních souvislostech. Dokladem toho byla nejen řada mezinárodních projektů, ale i oslava 40 let činnosti DRAKu v červnu 1998. Od pátku do soboty se do divadla DRAK sjelo nespočet hostů a gratulantů z mnoha zemí a kontinentů. Nina Malíková říká : „Sešlost to byla velkolepá, a jak to už v Draku bývá, bez oficialit, s řadou příjemných překvapení, které skýtala malá divadelní pouť...Všechny ty tři dny se povídalo dlouho do noci, byl zde rozhlas, naše i zahraniční televize a hlavně spousta hradeckých rodičů s dětmi...“.

Václav řečený Bajaja

premiéra 13. 3. 2000, autor: Šimon Olivětín, režie: Jakub Krofta, výprava: Marek Zákostelecký, hudba: Jiří Vyšohlíd

Inscenace získala cenu za scénografii pro Marka Zákosteleckého a za hudbu pro Jiřího Vyšohlída na Skupově Plzni 2000.

Režisér Jakub Krofta rád spolupracuje se současnými mladými autory. René Levínský, alias Šimon Olivětín napsal pro DRAK variaci na klasickou pohádku. „...z královského syna učinil potomka lesníka, jehož putování z Čech zavede až někam do jižní Ameriky...Inspirací pro hradecké loutkáře byly i filmy s neohroženým Johnem Waynem a western Sedm statečných...“ L. Kučera MF Dnes 8. 1. 2001

Všechno lítá co peří má

premiéra 9. 12. 2000, režie: Jakub Krofta, scénář: Jakub Krofta, Marek Zákostelecký, výprava: Marek Zákostelecký, hudba: Vratislav Šrámek

Inscenace Jakuba Krofty Všechno lítá co peří má posbírala mnoho ocenění: Mezinárodní divadelní festival Toruň, Polsko 2001; Grand Prix a cena za scénografii pro Marka Zákosteleckého; Mezinárodní loutkářský festival SPECTACULO INTERESSE, Ostrava 2001: Grand Prix; Mezinárodní loutkářský festival Maribor, Slovinsko 2002: Grand Prix a cena za režii pro Jakuba Kroftu a herecké ceny pro Redyho Vávru, Zuzanu Vojtíškovou a Milana Žďárského.
Projela mnoho zemí i kontinentů. Austrálie, USA, Izrael, Brazílie...

Liška Bystrouška

premiéra 16. 4. 2002, autoři: Rudolf Těsnohlídek, Leoš Janáček, scénář: Jakub Krofta, Zora Vondráčková, režie: Jakub Krofta, výprava: Marek Zákostelecký, úprava hudby: Jiří Vyšohlíd

Festival České divadlo 2003 cena za scénografii pro Marka Zákosteleckého; Cena Erik za nejlepší loutkové představení roku 2002: 2. místo

Liščí svět je charakterizován impresivním využitím barevné stínohry ostře kontrastující s kovovostí, nebarevností lidského světa. Byť jde o svět hájovny, existující v „lůně přírody“, vzdálený civilizaci, je to svět kovu a zbraní a lhotákovsko-jaryovských průkopnických velocipédů, které působí sice půvabně starosvětsky, v porovnání se současnými moderními výdobytky civilizace, ale přesto již tušeně nebezpečnými...“ Karel Makonj, Loutkář č. 6. 2002

„...Loutka je výrazným divadelním prostředkem a její použití musí mít jasný důvod. Moderní loutkové divadlo to nejsou jen loutky, ale také výjimečné divadelní principy, jejichž podstatou je hledání jiného způsobu vyjádření, ve kterém vizuální informace hraje důležitější roli než text. Jakýsi opak k činohernímu realismu, který je založen především na verbální informaci. Důležitá je stylizace, metafora, zkratka nebo gag, který uskutečníte s loutkou v ruce, anebo bez ní...“ Jakub Krofta

Začarované dudy

premiéra 4. 5. 2004, režie: Josef Krofta, scénář: Josef Krofta, Zora Vondráčková, výprava: Marek Zákostelecký, hudba: Filip Huml

ocenění: Mezinárodní loutkářský festival Banja Luca, Bosna Hercegovina, 2004: cena za režii pro Josefa Kroftu a cena za herecké výkony pro Petru Cicákovou a Filipa Humla; Mezinárodní loutkářský festival Toruň, Polsko, 2004: Cena za režii pro Josefa Kroftu, cena za scénografii pro Marka Zákosteleckého, cena za hudbu pro Filipa Humla a cena za herecký výkon pro Petru Cicákovou

„...Napadlo mne, že je třeba začít s dětmi a vůbec mladými hovořit a ukazovat, že peníze nejsou všechno a hon za nimi je cestou do pekel. Je vidět, jak byl Tyl prozíravý, a to ani netušil, co náš národ ještě potká. Samozřejmě Začarované dudy nejsou klasickým Strakonickým dudákem, ale naše inscenace je jím hodně inspirovaná...“ Josef Krofta 8.10. 2004

„...Herci DRAKu jsou zároveň herci, hudebníky, zpěváky, tanečníky, klauny, mimy, loutkoherci, kteří vždy hýří vitalitou a originalitou...“

Alenka zamilovaná

premiéra 26. 11. 2004, režie: Jakub Krofta, scénář: Jakub Krofta a Zora Vondráčková, výprava: Marek Zákostelecký, hudba: Jiří Vyšohlíd, texty písní: Jan Kašpar a Petr Pavel Procházka

„Zamotaná story, v níž hrají roli ukradené džínsy, protřelá rebelka Zuzi, chodníky, hudební klub, „hejsci z ulice“ i Alenčin otec a Zuzina matka, oba opuštění, má dravé klipové tempo poháněné nepodbízivou živou hudbou Jiřího Vyšohlída. Je v bluesrockový křik i hiphopová rebelie, v níž pubescenti, navenek vzdorovitě zaťatí, umí autenticky vykřičet své pocity osamělosti, smutku a touhy...“ Petr Mareček MF Dnes 21. 12. 2003

„Za vyprodaná večerní představení vděčíme dětem. Jejich fantazii, dosud nezasažené „Dallasem“, jejich schopnosti vnímat básnivý obraz či zkratku. To nám umožňuje dělat divadlo tak, jak ho děláme, aby je pak svět dospělých kvalifikoval jako něco výjimečného, co by si neměli nechat ujít ani oni. Jakkoli se bude naše ekonomika vyvíjet, na umění pro děti se nesmíme šetřit. Jsou to totiž ti potencionální diváci, kteří se jednou budou rozhodovat mezi mikrovlnou troubou a lístkem do divadla či na koncert...“ říká Josef Krofta

Jánošík
Jakub Krofta: Bojí se tygři?
Josef Krofta, Jiří Vyšohlíd: Doremifa Sůl nad zlato
Čekání na sedmou vlnu
Zlatovláska - podle M.D.Rettigové
Filip Huml: Komediantské báchorky aneb Jak se kdy o draku zpívávalo
Čtení na Amátce
Josef Čapek: O pejskovi a kočičce
Jana Kroftová: Ententýky
Štěně nebo špenát?
Josef Krofta a kolektiv: Jak si hrají tatínkové
Zora Vondráčková, Filip Huml: Štědrej večer nastal
Všechno lítá co peří má
Jiří Vyšohlíd a kolektiv divadla DRAK: Černošská pohádka
Divadlo na vlastní kůži!
Jan Popela, Redy Vávra, Marek Zákostelecký: Červená karkulka

podrobnější informace o repertoáru zde

kde divadlo najdete

Divadlo Drak a Mezinárodní institut figurálního divadla o.p.s.
hlavní scéna Hradební 632, Hradec Králové zobrazit na mapě
Studio Amátka Kavčí plácek 120, Hradec Králové zobrazit na mapě
W: www.draktheatre.cz