O tom, že město bez divadla není ničím. A divadlo bez města také ne.

František Dáňa, ředitel divadla F.X. Šaldy v Liberci:

V měsíci květnu 2006 byla instalována výstava „Město a divadlo“ v obou našich divadelních budovách, kterou zorganizovala a s laskavostí zapůjčila našemu divadlu Umělecká agentura Foibos.
Těšila a těší se velkému zájmu našich divadelních návštěvníků, kteří mají možnost se seznámit jejím prostřednictvím s architekturou divadel a měst, která žijí divadelním životem.
Výstava bez nadsázky zdobí divácké prostory našeho divadla a je tím nejvhodnějším doplňkem našich představení.
Diváci nešetří slovy chvály a svým zájmem potvrzují správnost myšlenky, která byla na počátku realizace.
Přeji i dalším divadlům, neboť výstava je „putovní“, která tuto výstavu přivítají ve svých divadelních domech, stejný zájem a výjimečné přijetí naší milou diváckou obcí, k jakému došlo u nás v Divadle F.X. Šaldy v Liberci.

Václav Jakl, místostarosta města Cheb:

Když přišla nabídka zúčastnit se výstavy Město a divadlo, okamžitě se mi jako místostarostovi, který má kromě jiného na starosti oblast kultury, zalíbila. Snadno jsme se s naším Infocentrem a s panem ředitelem Městského divadla Cheb domluvili. Vždyť Cheb má třicet tři tisíce obyvatel a přitom provozuje své vlastní profesionální divadlo – to přece není úplně obvyklé! Tak proč se do tak výborného projektu nezapojit? Skutečně - výborný projekt, vynikající nápad. Člověk si umí představit prezentaci jednoho města a jeho divadla, ale dvacet měst a víc než třicet divadel jaksi pod jednou střechou, to je opravdu záležitost. Návštěvníci výstavy dostávají zcela unikátní, navíc ucelenou informaci. Až bude výstava putovat po republice, tak lidé v jednotlivých městech právě tenhle fakt ocení.

Mgr. Igor Stránský, ředitel Slováckého divadla Uherské Hradiště:

Přehlídka České divadlo, to je parádně vymyšlený kousek! Jestliže se venkovská divadla, dříve značně podceňovaná, dostávají pravidelně do Prahy, tak to o něčem svědčí. Naše divadlo – a teď mluvím jen za sebe – je jistě schopné měřit se s pražskými; nepochybuji o tom, že máme patřičnou úroveň. A tyto konfrontace přece přispívají ke zvyšování kvality divadelní tvorby. S touto výstavou je to podobné: taky parádně vymyšlené. Vždyť hustota divadelní sítě v České republice, na výstavě velice přesvědčivě dokumentovaná, to je z mezinárodního hlediska jev nevídaný. Považuji za logické a svým způsobem přirozené, že se výstava koná právě v rámci přehlídky České divadlo.

prof. Miloš Horanský, divadelní režisér:

Můj dojem z výstavy je překvapivý, až monumentální. Položilo mě to, ovšemže v dobrém. Materiál, který se podařilo sebrat, je rozsáhlý a důsažný, třeba v tom, jak se tady vytvářejí portréty měst a zároveň portréty divadel, která v nich pracují. A která, jak se ukazuje, jejich zřizovatelé hýčkají. Pomáhají jim. Čili není pravda, že divadla jsou na ústupu. Naopak: rostou. Napočítal jsem desítky nových nebo rekonstruovaných divadelních budov, vyrostlých v posledních patnácti šestnácti letech. Výstava by měla být zachována, myslím v odpovídající knize, jejíž existence by byla velice žádoucí. Vyjadřuji hluboký respekt nad činností agentury Foibos. Že vozí do Prahy vytrvale – už deset let – divadla mimopražská, je jedna část jejího působení. Ta druhá se vyjevila dnes, když dala dohromady tento silný a půvabný, orientaceplný celek. Výstava vyniká jak obsahem a pozitivním duchem, kterým je nesena, tak instalací. Takže nejen můj respekt a obdiv, ale i poděkování patří této životadárné agentuře, která se chová vskutku apollónsky, foibosovsky.

Dr. Jiří Hilmera, historik umění a hudební vědec, autor publikace Česká divadelní architektura a dalších prací:

Před deseti lety jsem dělal podobnou výstavu, orientovanou na veškerou divadelní architekturu v českých zemích od osmnáctého do konce dvacátého století. Při spoustě objektů, které tam byly dokumentovány, samozřejmě nebylo možné zasadit jednotlivé budovy do organismu města ani doložit, jak realizované prostory prakticky působily. Proto považuji za velice přínosné, že instalace v Clam-Gallasově paláci tyto „nedostatky“ předchozí výstavy naplňuje ve značně bohaté míře, a to jak zasazením divadelních budov do historického, společenského i stavebního kontextu jednotlivých měst, tak právě ztvárněním života těchto divadel, totiž tím, jak a co se tam hraje, kdo tam hraje, jaký tvůrčí tým tam působí, jak reaguje obecenstvo a podobně.

Výstavu Město a divadlo hostil od dubna do května pražský Clam Gallasův palác. Představeno zde bylo 20 měst a jejich 35 profesionálních divadelních scén.